Zvu vás dnes do Chlumce nad Cidlinou na osazování kamenů zmizelých  

17 hodin - Kozelkova 257, 503 51 Chlumec nad Cidlinou 

Text mého projevu 

Vážené dámy, vážení pánové,  

navštívila jsem již skutečně řadu měst. Ta, která se věnují zevrubně své historii, tak už často mají Stolpersteine (štolprštajne). A ti, kdo se těmi městy procházejí, tak vědí, kdo na daných místech bydlel, a na koho historie měla zapomenout. Naštěstí ale nezapomněla, protože zlo, které obcházelo Evropou a také naší zemí, tehdy nedokázalo zvítězit.

Staré přísloví říká, že „padající kapky hloubí kámen“. Někdy ale je třeba, aby spadlo hodně kapek a odteklo hodně vody, aby se objevil i kámen. Kámen zmizelých. Na obyvatele Chlumce – dovolte mi říci: mého Chlumce - jsem za tento počin skutečně pyšná. I zde totiž byly oběti nacistického režimu a holokaustu. Zdokumentováno je dnes přes 30 osudů obětí nacistického režimu a holokaustu. A každý jeden člověk si zaslouží připomínku; nikdo nesmí být zapomenut.

Jsem proto moc ráda, že se zde objevila silná občanská iniciativa, která se do tohoto projektu pustila.  Je to významný příspěvek k historii města. Tito lidé byli hlavně kamarádi a sousedé vašich babiček a dědečků, znali se s nimi, hráli si spolu, slavili a sdíleli. Vsadit kámen do chodníku je to nejmenší, co pro ně můžeme udělat. Chceme totiž, aby se na ně nezapomnělo. Když vidím, jak u nás často hrubne debata a jak někteří hledí jen dopředu, aniž by se ohlédli, a aniž by zapřemýšleli nad tím, co bylo, tak si kladu otázku, jestli skutečně všichni chtějí, aby se na tyto oběti nacismu nezapomnělo. Věřím ale, že my tady si z celého srdce přejeme, aby skutečně zůstali v naší paměti.

Za mě smekám před touto iniciativou. Pojďme dále zkoumat osudy chlumeckých oběti nacismu. Můžete se přitom spolehnout na moji podporu. A vidím, že nejen na moji. Díky, přátelé, za tuto připomínku zmizelých.