Byla jsem na pietním aktu u příležitosti ukončení 2. světové války

1. Konec války, lidské oběti, děkování vítězným armádám. Ale i pohled na poválečný vývoj naší země a vznik další totality. To zaznělo dnes na pietě v Pardubicích. Boj o svobodu a demokracii nikdy nekončí.

Vzpomínkové a pietní akce připomínající 78. výročí konce druhé světové války se v Pardubickém kraji konají tradičně na několika místech. V pondělí 8. května proběhla připomínka hrdinských činů těch, kteří bojovali a padli, aby příští generace mohli žít v míru, na Zborovském náměstí u zdejšího Památníku II. světové války.

Přišla jsem se poklonit před jejich odvahou. V projevu jsem připomněla význam Pardubic, které byly za války důležitým průmyslovým centrem, Němci využívali nejen zdejší průmyslové kapacity, ale i například místní letiště. Proto došlo koncem války ke třem rozsáhlým náletům na město, přičemž nejničivější byl druhý nálet 24. srpna 1944, během něhož zemřelo 213 osob a zcela zničeno bylo přes 80 domů. Pro naše město to byl jeden z nejhorších okamžiků v historii.

Zde je možné si přečíst celý text mého projevu:

Vážené dámy, vážení pánové,

máme tu opět po roce 8. květen a s ním důležitou připomínku hrůz druhé světové války, ale především jejího konce. Pardubice byly za války důležitým průmyslovým centrem, Němci využívali nejen zdejší průmyslové kapacity, ale i například místní letiště. Proto došlo koncem války ke třem rozsáhlým náletům na město, přičemž nejničivější byl druhý nálet 24. srpna 1944, během něhož zemřelo 213 osob a zcela zničeno bylo přes 80 domů. Pro naše město to byl jeden z nejhorších okamžiků v historii.

Pojďme vzpomenout na každou jednu z obětí druhé světové války, jejich vyhaslé životy a mějme na mysli, co válku zapříčinilo a co způsobila. Byl to zvrácený nacionalismus a především rasismus, který se přetvořil ve vražedný systém, který nabyl díky fanatismu nacistických pohlavárů, koncentračním táborům a primitivních představách o nadlidech a podlidech hrůzných rozměrů. Pravdivá jsou slova generála George Pattona, který velel americkéarmádě při osvobozování jihozápadní části naší země a který prohlásil: „Války se možná vedou zbraněmi, ale vyhrávají je lidé.“

Válka vždy přináší úmrtí, útrapy a stres. My už teď máme výzkumy o tomto stresu a o tom, co se děje v mozku při zpracovávání dlouhodobé stresové zátěže v důsledku války. Zmapována je třeba také problematika traumatizace druhé a třetí generace,  tedy například lidí narozených 30 až 50 let po holocaustu. Vidíme to i na dnešních konfliktech, včetně války na Ukrajině, jak je a bude důležité pracovat s oběťmi a pozůstalými, ale i například s válečnými veterány, jak složitá je to práce.

Na nás je pak zachovávat zkušenost z války jako součást české a evropské historické paměti. Zajímat nás musí vzpomínky pamětníků na tuto dobu, ale rovněž poválečné zkušenosti přeživších holocaustu i jejich potomků. Právě shromažďování a uchování vzpomínek pamětníků a předáváním na mladší generace svým významem daleko přesahuje hodnotu historické faktografie.

Každá jedna osobní zkušenost pamětnic a pamětníků, každý soubor autentických svědectví z druhé světové války je palčivým mementem pro příští generace a naléhavým apelem k humanismu. Ceňme si pamětnic a pamětníků a přejme jim především pevné zdraví.

Winston Churchill ještě coby britský premiér prohlásil ke svému národu: „Nikdy, nikdy, nikdy se nevzdávejte.“ A jeho slova silně zarezonovala. Naše svoboda a demokracie totiž nejsou zadarmo. A právě dnes si toho musíme být vědomi více než kdy jindy. A boj za svobodu a demokracii nesmíme vzdávat.

Děkuji vám za pozornost.

Zde je možné si přečíst celé znění mého projevu.

(lze nahrát?)